Pražský summit Visegrádské trojky uskutečněný 6. května 1992 má v dějinách skupiny zvláštní místo hlavně kvůli jednomu momentu – tehdejší tzv. trojka (ČSFR, Polsko, Maďarsko) vyjádřila přání vstoupit do NATO. Ze setkání zároveň zamířilo poselství členům Evropské rady, v němž trojka potvrdila, že konečným cílem je vstup do Evropské unie. Za zeměmi Visegrádské trojky už byl rozpad Varšavské smlouvy i Sovětského svazu v roce 1991 a střední Evropa se ocitla v bezpečnostním vakuu. Visegrádská skupina začala stále zřetelněji spojovat svou budoucí bezpečnostní orientaci s NATO. Rok 1992 byl obdobím, kdy visegrádská spolupráce dosáhla svého vrcholu. Současně to byl ale rok, v němž odstartovaly procesy, které spolupráci na čas utlumily. Jednalo se o červnové volby v Československu, jeho rozdělení k 1. lednu 1993 (z trojky se stala čtyřka) a odtažitost nové české vlády. Ještě v prosinci 1992 sice trojka stihla podepsat dohodu o volném obchodu CEFTA, ale visegrádská politika pak na několik let usnula a naplno ožila znovu až roku 1998.

Bezpečnostní aspirace, kterou trojka vyslovila v Praze, měla zdlouhavé a nejisté naplnění – pozvání ke vstupu do NATO obdržely Česká republika, Polsko a Maďarsko až na madridském summitu v roce 1997 a členy se staly 12. března 1999, zatímco Slovensko kvůli tehdejšímu vnitropolitickému vývoji zůstalo stranou a do Aliance vstoupilo teprve v roce 2004. Deklarovaný cíl z května 1992 se tak nakonec naplnil, avšak s odstupem řady let, a nikoliv pro všechny nástupnické státy současně.