Dne 17. března 1990 došlo k setkání ministrů zahraničí Varšavské smlouvy v Praze. Československo zastupoval Jiří Dienstbier, Bojko Dimitrov Bulharsko, Gyula Horn Maďarsko, Oskar Fischer Německou demokratickou republiku, Krzysztof Skubiszewski Polsko, Sergiu Celac Rumunsko a Eduard Ševardnadze Sovětský svaz. Na schůzce se jednalo o procesu sjednocení obou německých států v souladu s celoevropským procesem a mezinárodně-právními zárukami evropských hranic a o vojenskopolitických otázkách. Ministr Dienstbier seznámil přítomné s myšlenkou vytvoření komise pro bezpečnost Evropy.

Účastníky následně přijal na Pražském hradě prezident Havel. Jednání se konalo v neformálním duchu, který předznamenala jeho úvodní řeč. Návrhy Václava Havla týkající se nového evropského uspořádání se setkaly s mimořádným porozuměním.

V této době někteří političtí aktéři pořád ještě nevylučovali dočasnou paralelní existenci Varšavské smlouvy a NATO, jež by v budoucnu nahradila nějaká nová bezpečnostní organizace. To se však vzápětí změnilo. S koncem studené války odmítla většina členských zemí snahu Sovětského svazu o reformu Varšavské smlouvy jakožto protipólu k NATO, které už z jejich pohledu nepředstavovalo žádné nebezpečí. Na pražském setkání se sice sovětský ministr zahraničí Eduard Ševardnadze ještě pokoušel pakt zachránit, to se mu ale podařilo pouze nakrátko.