Návštěva Jeho Svatosti 14. dalajlámy v Československu byla jednou z vůbec prvních a nejsymboličtějších událostí Havlova prezidentství. Ve svém novoročním projevu 1. ledna 1990 Václav Havel vyslovil přání, aby zemi navštívili dva duchovní představitelé, papež Jan Pavel II. a tibetský dalajláma. Sotva měsíc po pozvání dalajláma přiletěl do Prahy. Atmosféra celé návštěvy byla skutečně vřelá. Program měl výrazně duchovní rozměr – setkání s kardinálem Františkem Tomáškem či modlitba u sochy sv. Václava.

Pro tibetskou exilovou reprezentaci to byl mimořádný okamžik. Její duchovní vůdce přijížděl poprvé v historii na pozvání od hlavy státu. Pozvání tedy hrálo významnou průkopnickou roli – v dubnu 1991 dalajlámu přijal i americký prezident George H. W. Bush. Čínská ambasáda v Praze proti pozvání ostře protestovala. Jak se uvádí v knize Dalajlama a Havel, Havlův mluvčí Michael Žantovský tehdy navenek argumentoval, že jde o setkání ryze duchovní, nikoli politické. Odvolával se přitom na právo svobodného lidského styku zakotvené v helsinských dohodách, tedy na stejnou argumentační linii, kterou kdysi používala Charta 77. Návštěva tak veřejně stvrdila obrat československé zahraniční politiky směrem k lidským právům, který o dva a půl měsíce později potvrdil i příjezd Jana Pavla II. Havlova podpora přitom nezůstala u jednoho gesta. V kontaktu s tibetskou exilovou reprezentací pokračoval po celé prezidentství a téma Tibetu opakovaně vnášel i do jednání se zahraničními partnery. A z prvního setkání se zrodilo celoživotní přátelství. Naposledy dalajláma za Václavem Havlem přijel týden před jeho smrtí v prosinci 2011.