Americký prezident Clinton přiletěl rovnou ze summitu NATO v Bruselu, kde Aliance spustila program Partnerství pro mír, a v Praze se sešel s lídry Visegrádské čtyřky. Jádrem jednání bylo právě Partnerství pro mír. Program nabízel spolupráci s NATO i nečlenům (včetně Ruska) a visegrádské země se obávaly, že nakonec kýžený vstup do NATO nahradí. Tím by se ze střední Evropy stala pouze jakási nárazníková zóna.  Tlačily proto na to, aby bylo Partnerství pro mír chápáno jako první krok ke členství, ne jako náhražka.

Pražská návštěva ovšem není významná jen kvůli politice. Clinton měl k Praze osobní vztah. Byl tu poprvé jako student před čtyřiadvaceti lety, znovu se prošel po Karlově mostě a setkal se s rodinou, u které tehdy bydlel. S Václavem Havlem a Madeleine Albright zašel na pivo do hostince U Zlatého tygra a večer dostal od českého prezidenta v jazzovém klubu Reduta saxofon, na který si na místě zahrál. Tato scéna se stala jedním z památných obrazů česko-amerických vztahů devadesátých let.

Následující roky ovšem ukázaly, že cesta k členství nebyla pro všechny čtyři přítomné lídry stejná. Pozvání ke vstupním rozhovorům s NATO obdržely na madridském summitu v červenci 1997 jen tři země – Česká republika, Maďarsko a Polsko – a členy Aliance se staly 12. března 1999. Slovensko, jehož prezident Michal Kováč seděl u stejného jednacího stolu v lednu 1994, zůstalo stranou kvůli vnitropolitickému vývoji za vlády Vladimíra Mečiara a do NATO vstoupilo až o pět let později, v roce 2004. Společná pražská schůzka tak byla jednou z posledních příležitostí, kdy lídři všech čtyř zemí jednali o budoucnosti v NATO společně.